Muhara nechal zakopat Mučarixe, zlotřilého vraha Muhajfy a Mučaču odnesl do nemocnice. Chvíli přemýšlel, jestli by jí neměl raději nechat zavřít do vězení, ale nakonec z toho sešlo, pouze upozornil ranhojiče, ať jí nedá příležitost natropit paseku. Přežila to, ale jen taktak. Hned další den zrána zašel za Muhaginem, který se připravoval na cestu do hlavního města – Jirenenty.
Když za ním přišel do jeho malého pokoje v odlehlém hostinci, Muhagin měl na sobě královský hermelín a něco balil do ošoupaného pytle. U hrubě tesaných dveří pokoje stáli dva strážci. Pustili mě dál. Muhagin bohužel asi neměl příliš času. Muhara ho chvíli pozoroval jak poslepu balí věci a přemýšlel, zdali o něm navzdory své slepotě ví. „proč si přišel, Muharo?“ zeptal se najednou Muhagin, aniž by se otočil či aniž by cokoliv zaslechl. „Jak jste poznal, že sem někdo přišel a jak jste poznal, že jsem to já?“ podivil se Muhara. „stejná chůze, stejný zápach... i když teď je z tebe cítit i krev a pot... moment, ty jsi se popral, že? ...ne neodpovídej mi, bylo to v nějakém zakouřeném hostinci, spíše větším. Nebyla to ale určitě klasická rvačka, tvé srdce buší nepravidelně, napjatě, ne hrdě... zase jsi jí potkal?“ zeptal se nakonec, i když Muhara nepochyboval, že Muhagin zná odpověď. Muhara s Muhaginem nikdy o Mučače nemluvili, zaráželo ho, že toho tolik ví jen z nasání nosem trochy vzduchu, ale na to teď neměl čas. Chvíli přemýšlel, jestli se má zeptat koho to zase potkal, ale pak tuto otázku označil za zbytečnou. „Ano“ odpověděl. „Muharo, nikdy jsem jí neviděl, i když... vidím jí. Ano, už ano. Je krásná, v tom máš pravdu, ale pozor na ní. Pokusila se tě už jednou zabít, nenech si ji příliš přirůst k tělu!“ zavaroval Muhagin. Teď už Muharovi došla tolerance a chápání. „Jak jí můžete vidět? Nikdy jste jí přece neviděl! A jak můžete vědět, že se mi tak trochu líbí?“ zeptal se Muhara lehce zvýšeným hlasem. „tvá mysl je pro mě jako otevřená kniha“ řekl a vstal „nedovol Mučaiům, aby pro ně číst tvé záměry a vzpomínky bylo tak snadné, jako je pro mě teď.“ Stáli blízko sebe. Muhara se mu díval přímo na jeho červený šátek, jímž měl obvázané oči. „Takhle se tedy Velký Mučai dozvěděl o mém dědovi?“ zeptal se Muhara. „Ano, přesně tak. Není to složité, hlavně když má někdo emoce vyryté na kůži, ne v mozku. Muharo, tvůj výcvik je již skoro u konce, umíš bojovat i v praxi, jak jsem viděl, ale tyhle věci ani zdaleka neovládáš.“ řekl Muhagin. „A jak to děláte?“ zeptal se Muhara prostě. „Stačí se zklidnit, nevnímat svět okolo tebe, ani svět uvnitř tebe, pouze svět uvnitř pozorovaného předmětu. Nebuď chvíli sebou, staň se jím a dozvíš se nejvíc... stejně tak můžeš přestat vnímat všechno v sobě a vnímat jen bojiště, přilétající zbloudilé šípy či třeba pokoj v hostinci“ vysvětlil Muhagin. Muhara to hned zkusil. Zapoměl na vše, dokonce i na Mučačiny černé oči a myslel jen na Muhagina, vrtal se do něj jako červ do jablka. Muhagin se bránil, ale pak asi úmyslně povolil a dovolil Muharovi nahlédnout do něj. Bylo to zvláštní. Všechny vzpomínky dlouhého života stály před ním jako svazky v knihovně, průstupné, alenijk netříděné, všechno to na něj padalo jedno přes druhé. Pak se ho ale najednou ujal pocit velkého nebezpečí. Přerušil spojení, nevěděl co se děje. Jakmile otevřel oči, dostal od Muhagina úder pěstí do čela. Muhara spadl na zem. „i k tomuhle může sloužit čtení myšlenek“ řekl vítězoslavně Muhagin. Muhara rychle udělal ze země kotoul vzad do kleku a stoupl si. Zaťal pěsti a stál, připraven konečně v souboji porazit svého mistra. Pokusil se o něco podobného jako minule, zapomněl na všechno, jen ne na Muhagina, a tentokrát i na sebe. Obcházeli kolem sebe v kruhu. Muhagin pak natáhl ruku. „na co myslíš!?“ ozvalo se mu v hlavě nahlas. Projela jím bolest. Začal si vybavovat krvavé události svého života. Nekokázal se plně soustředit a než se zmohl, dostal druhou ránu do obličeje. Teď už nespadl. Otočil se a praštil vší silou po Muhaginovi. Ten to předpokládal a ohnul se. Muhara udeřil opět a ještě po svém mistrovi kopl a ohnal se loktem. Muhagin se všemu vyhnul a když už Muhara opět udeřil, chytil jeho ruku, kopl ho bolestivě do břicha, pak ho pustil, přeskočil roznožkou a kopl zezadu. Muhara spadl na zem a zhluboka vydechl. Muhagin mu poklekl na záda a obrátil hlavu o devadesát stupňů doleva. „Nenech se ovládnout vztekem, všechno je to o soustředění“ pošeptal pak Muharovi. Ten se ještě jednou nadechl a začal znovu soustředit. Pak se prudce nohama i rukama odrazil od země. Muhagin nadletěl do vzduchu a Muhara získal čas se otočit na podlaze a uniknout mu. Udělal sklopku a dostal se na nohy. Muhagin dopadl též do stoje. Pak po něm kopl, ne silně, jen tak mimochodem směrem na obličej. Muhagin jeho ránu zablokoval levou rukou a chystal se Muharu praštit do lýtka kopající nohy. Muhara ale udělal něco nečekaného. Zdvihnoutou nohu položil Muhaginovi na rameno a odrazil se od ní. Letěl. Ve vzduchu se otočil a namísto toho, aby se naplácl na zeď se od ní oběma nohama odrazil. Přelétl Muhagina a dopadl těsně za ním. Muhagin se velice rychle otočil, ale když tomu tak udělal, dostal prudký úder do žeber. Vylétl a zabořil se do prkenné zdi. Muhara zvítězil. Muhagin si oprášil hermelín a pogratuloval mu. Nadále nečekal, popadl napěchovaný pytel, dal ho jednomu ze strážců a pokynul jim k východu. Oba se uklonili a odešli. „Jedeme do Jirenenty! Zavelel.