Zanedlouho dojeli do rozlehlého města vítajícího své návštěvníky dokořán otevřenou silnou branou v kamenných a velice pevných zdech. Město bylo stavěno po vzoru hradů, vlastně to byl jeden obrovský hrad. Nejprve hradby se strážnicí, branou a drobným suchým příkopem, pak vlastní město skládající se ze stovek namačkaných tří až čtyřpatrových domů. Nebyly to jen domy, ale i obchody, tržiště, hostince, továrny, všelijaké dílny a prapodivné budovy. Zhruba veprostřed toho všeho se tyčila druhá hradba, menší než ta první. Za ní byly převážně kovárny, kasárny a vojenské objekty. Vše bylo stavěno z cihel. Uprostřed sekundárního opevnění stála vlastní velká budova královského opevněného paláce. Tvořila jí jedna věž, vysoká tak, že nahoru nebylo kvůli mrakům a nedokonalostem lidských očí vidět. Okolo ní stály další čtyři věže, znatelně menší určené k obraně. Všechny věže byly pospojovány lešením, terasami, ze kterých až skoro na zem visely dlouhé červené závěsy a můstky. Na nich se tyčil nespočet katapultů, střílen a obranných zařízení. Všichni společně dojeli až k nejvyšší věži uprostřed a sesedli z koní. Okamžitě se jich ujali místní vojáci, zraněné odvedli někam pryč a ostatní (kterých ovšem byla menšina, vlastně to byl pouze Muhagin, Muhara, Muhala a elfové se svým vůdcem) uvedli dovnitř. Hlavní jednací a trůní sál byl ve sto osmdesátém šestém poschodí. Byl zde naštěstí zvláštní mechanismus v podobě lana vedoucího z nejvyššího patra až do sklepa, na obou koncích daný do kladky a pak znovu spojený, který se díky prastarému zaříkávadlu jednoho mudrce stále protáčel dokola, lidi zezdola vozil nahoru a lidi zeshora dolů. Dalo se ho přichytit a nechat se vytáhnout v každém patře velké věže, ve dvou místech vybočoval z dráhy a šel přes důležité terasy nahoře. Kdyby byla věž napadena, pověřený strážce nahoře by provaz zastavil. Díky této vymoženosti jim všem trvala celá cesta nahoru pouhých pár minut. Nahoře je netrpělivě vyčkával prazvláštní malý a tlustý člověk v přehnaně elegantních šatech a s holí s okovaným dolním koncem v ruce. „Starosta a správce vás již neprodleně očekává“ přímo vykřikl, aniž by se přímo koukal na kohokoliv z nich. Pak přešel ke dveřím, napomenul stráž ať drží lépe kopí a rozrazil dveře. Dvakrát praštil svou okovanou holí do země a počkal, až se hlasitý zvuk odrazí ode všech klenutých obrovských zdí a oblouků hlavní místnosti. „Pán Muhagin, utajený vládce naší země, jeho společníci a elfí vyslanci žádají o audienci u jeho nejvyšší výsosti!“ rozeřval se pak. „Pojďte dál“ ozvalo se na to sotva slyšitelným hlasem z přední části místnosti. Podivný mužík s holí se energicky otočil k hostům. „Pán Muhatrion vás očekává, prosím vstupte a zachovejte slušnost!“ pronesl k nim monotoním hlasem. Muhagin neotálel a směle vykročil vpřed. Všichni ostatní ho následovali. Muhatrion byl starší muž, lehce prošedivělý, velice silný. Měl jasné, prozíravé a bystré oči, oblé rysy tváře a vlastně celého těla, úzké rty a prošedivělý vous. Podivný tajemník poklekl a sklonil hlavu až komicky nízko. Muhagin sklonil hlavu a přistoupil blíž. Elfové strnule stáli. „Co vás sem přivádí, veliký válečníku?“ zeptal se Muhatrion Muhagina. „Zlé časy můj pane, mučaiové se rojí a volají na pomoc své démony. Potřebujeme silnější vládu. Přišel jsem ovládnout Bílý trůn. Teď si toho Muhara všiml. Muhatrion seděl vlastně v jakémsi červeném spíše větším křesle, ale za jeho zády byl obrovský zdobený bílý trůn, přikrytý velkým kusem látky, lehce zaprášený. „Staniž se, je to vaše právo a povinnost. Zítra odstoupím od vlády a proběhne vaše korunovace, výsosti“ odpověděl Muhatrion. Muhagin kývl hlavou na souhlas. Pak se znovu sklonil a bez dalších domluv se otočil a vypochodoval z místnosti. Ostatní ho následovali. V tom z druhého konce chodby před hlavním sálem vyběhl voják, v poloviční kroužkové zbroji se zkrvavenou a zkroucenou rukou. Celý byl vyčerpaný a umazaný. „Muhalo, Muhalo!“ křičel. Stráže vykročili vpřed, natáhli kopí před sebe a zapříčili štíty. Muhala je však odstrčil a běžel vojákovi naproti. „Muhaswere!“ křikl Muhala. Nepochybně ho znal. „Co se děje, co se ti stalo? Stalo se něco důležitýho?“ křičel na něj přes chodbu. Muhaswer doběhl až k Muhalovi a vtiskl mu do ruky papír, který svíral ve své zdravé ruce. Pak si Muhara uvědomil, že toho muže vlastně také zná. Byl to Muhaswer, vrátný, ponocný a hlídač brány z jejich rodné vesnice v jedné osobě. Byl to starší muž, vyhublý a vysoký, šedivý a nepříjemný. Muhara ho neměl zrovna v lásce z důvodu častého zatrhávání klukovin z jeho dětství. Muhala rozvinul zprávu a četl. Vypadal vyděšeně. Muharovi to také pomalu začalo docházet. S jejich vesnicí je asi něco v nepořádku. Pak Muhala ukázal na Muharu a pohybem ruky si ho zavolal k sobě. Muhara pohotově přiskočil a podíval se mu přes rameno na dopis. Muhala ho ale svinul a podíval se Muharovi do očí. „Vesnice má problém, veliký problém. Já jako nejstarší strážce musím zůstat zde a být svědkem korunovace. Kdyby korunovace proběhla netradičně, spousta náčelníků a starostů z řad muhaiů by dle zákona ani nemuseli přijmout Muhagina za svého právoplatného krále. Musíš tam jet ty, vezmi si několik mužů a odpočaté koně a uháněl. Pak vložil Muharovi do rukou zprávu a začal usilovat o urychlení korunovace. Muhara poodstoupil o kousek dál a rozvinul zprávu. Stálo na ní: „Krutá pomsta za vyhoštění z těla zahrnuje i přátele, staré známé a spolubydlící. Mého těla se možná zbavíš, duše nikdy. Strachuj se“ a pod tím vším otisknutá černá pečeť skládající se z temné poloviny amuletu, lebky a ... Sind – Grenlífu!