Část šestá – útěk


Běžel jsem pryč co mi síly stačily. Mučaču jsem měl stále přes rameno. Už se pomalu probírala, ale ještě nebyla s to se ani cukat. Hned za vraty továrny byla tmavá prázdná ulička, vydal jsem se nalevo, pak napravo, pak zase napravo a pak ještě jednou napravo. Chtěl jsem setřást své pronásledovatele. Mučaču jsem si nesl jako pojistku, kdyby mě dostihli, aby měli alespoň jeden důvod mě nechat žít. Bylo to ode mě odporné, ale ne tak jako to jejich otrokářství. Uprostřed další úzké uličky jsem zjistil, že jsou pořád za mnou ti zakuklení ozbrojenci – hlídači továrny. Napojil jsem se na širokou a tlustou ulici lemovanou dost vysokými domy. Tahle ulice byla i docela frekventovaná. Jezdili po ní vozy tažené koňmi a chodili spousty lidí, konkrétně mučaiů. Zaběhl jsem do otevřeného vchodu a vydal se po schodech nahoru. Chtěl jsem se ukrýt v nějaké světnici tohohle zvláštního stavení. Žádná tu ale nebyla, schody vedly rovnou na střechu a zpět jsem se vrátit nemohl, po schodech už lezli nahoru hordy mučaiů. Otevřel jsem stropní dveře a vylezl i s Mučačou na střechu. Rozeběhl jsem se. Zanedlouho jsem se dostal až k okraji domu. Další střecha byla ve stejné výškové úrovni, ale vzdálená skoro půlčtvrtého metru. Neodradil jsem se, vší silou jsem vrhl Mučaču, která byla naštěstí dost lehká a hned skočil za ní. Mučača přistála na břicho a balancovala na pokraji zhroucení do hlubin na ulici, ale doskočil jsem dřív než spadla a vytáhl jí. Ta rána jí asi probrala, už měla otevřené oči a drmolila něco nesrozumitelného. Podepřel jsem jí pod paží a utíkal s ní dál. Teď jsem teprve detailně viděl kdo mě pronásleduje. Bylo jich osm – sedm zakuklenců a Mučadon. Všichni přeskákali na střechu ke mně, až na dva zakuklence, kteří si to netroufli, sešli dolů po schodech a začali hledat náhradní cestu. Všichni běželi rychle, zejména Muhadon. Netrvalo dlouho a zase jsem se dostal na okraj střechy. Teď jsem ale neskákal ani já. Další střecha byla vzdálená skoro sedm metrů. Chytil jsem Mučaču za jednu ruku a zdvihl ji nad propast. Všichni se zastavili. „Nechte mě sejít dolů a nepustím jí“ zařval jsem na ně. Tentokrát mě ignorovali, měli vytasené meče a šli směrem ke mně, docela rychle, až moc! Podíval jsem se dolů. Byli jsme hrozně vysoko, pád z takové výšky by mě stál zlomené všechny kosti v těle v lepším případě. Vytáhl jsem Mučaču nahoru a držel jí za rukáv nad jámou. Pak Mučadon udělal něco neočekávaného. Rozeběhl se ke mně. Připravil jsem si nůž k sebeobraně. Pak se ale stalo něco, co jsem původně neplánoval. Mučače se utrhl rukáv, za který jsem jí držel a ona padala dolů. Mučadon skočil přes úroveň domu a chytil Mučaču za ruku. Sám visel za druhou. Zakuklenci mě jen odstrčili a snažili se ty dva vytáhnout nahoru. Nešlo jim to. Měl jsem nádhernou příležitost je tam dolů srazit všechny najednou, stačilo by drknout do nejbližšího a všichni popadají. Z nepochopitelného důvodu jsem to ale nedokázal udělat, pravděpodobně kvůli Mučače. Vlastně za nic nemohla, a teď by zemřela... ne, to nešlo. Pak mě něco napadlo, když jsem zahlédl vůz se slámou tažený dvěma koni o ulici vedle. Rozeběhl jsem se a skočil do slámy. Kdybych se netrefil, zabil bych se, ale to se naštěstí nestalo. Dopadl jsem dosti měkce do slámy. Nicnetušícího řidiče jsem omráčil kopem do hlavy zezadu a obrátil koně s vozem. Přijel jsem vozem se slámou pod místo, kde všichni viseli a hvízdl jsem. Mučača už se úplně probrala. Tam zeshora do slámy spadli celkem tři lidi – Mučača, Mučadon a jeden zakuklenec, kterému pravděpodobně podjeli nohy. Mučadon mě při dopadu málem rozťal vedví mečem, ale vyhnul jsem se. Po dopadu jsem neváhal a bodl vší silou nemířeně do slámy. Zasáhl jsem Mučadona do paže. Vyjekl bolestí a pustil meč. Zakuklenec s Mučačou zatím vstávali. Vzal jsem Mučadonův meč, rozmáchl jsem se, meč zasvištěl směrem na jeho hlavu. Než jsem stihl zavřít oči a chránit si je tak před sprškou krve, která by následovala, ozval se jekot. Mučača mě zpozorovala a s hlasitým „Nééééééé“ skočila před svého otce Mučadona. Zastavil jsem se. „Uhni“ zařval jsem na ní. „Jestli zemře otec, já taky!“ řekla nebojácně. Uvědomil jsem si, že mučaiové jsou taky lidi, že i oni jsou schopni lásky jak jsem viděl a že jsou s námi ve válce pravděpodobně ze stejných důvodů jako my s nimi. Nechal jsem je tam tak ležet, otočil jsem se a utekl co nejdál od nich. Když jsem se naposledy ohlédl, už zase vstávaly jako kdyby neměli dost. A co hůř ze vchodu necelých pět metrů za mnou vyběhli ti zakuklenci, kteří nespadli a slezli po schodech. Zrychlil jsem. Zabočil jsem za další roh a začal i docházet dech. Z čela mi po celé tváři stékal studený pot a jediné co mě teď řídilo byl adrenalin a pud sebezáchovy. Zkusil jsem se ztratit v davu, což se neukázalo jako moc chytré, akorát mě to zpomalilo. Už se objevil i další zakuklenec, Mučadon a Mučača. Už mě hrozně bolestivě bodalo v boku. Otočil jsem se, třikrát mávnul mečem a očekával boj s následnou smrtí. Byl jsem u stěny, utéct jsem nemohl kvůli vyčerpání, které bylo sice značné i u mých pronásledovatelů, ale ne tolik jako u mě. Do levé ruky jsem si vzal nůž. První ke mně přiběhl jeden zakuklenec. Sekl po mě svým jedenapůlručním mečem prudce ze shora. Uhnul jsem do strany a jeho meč za doprovodu rány a jisker spadl na dlaždici. Vykopl jsem mu ho lehkým pohybem nohy z rukou, ale než jsem ho stihl dorazit, už tu byli další a já ten boj vzdal. Otočil jsem se nalevo a začal zase zdrhat. Napadlo mě, že na střechách přece jen budu mít větší šanci přežít. Přede mnou se naštěstí tyčil vysoký žebřík až na střechu. Lezl jsem po něm ostošest a vylezl nahoru ještě než se k němu dostali pronásledovatelé. Předstíral jsem, že odchází, po pár vteřinách jsem ale nakoukl zpět dolů. Po žebříku sem lezli dva zakuklenci a zbytek šel po schodech. Odstrčil jsem žebřík. Ten dole se pustil a dopadl měkce, ale ten co byl už skoro nahoře to měl podstatně horší. Utíkal jsem dál po střeše těžko říct kam, hlavně pryč od nich. Dvoumetrovou průrvu mezi domy jsem přeskočil a ani nezbrzdil a běžel dál. Oni ale vytrvale za mnou. Pak se situace zhoršila. Dorazil jsem na přelom domů s asi čtyřmetrovou, možná větší mezerou. Chtěl jsem skočit, ale jen tak tak jsem se zastavil. Bylo to moc daleko. Už byli skoro u mě. Čtyři zakuklenci a otec se sympatickou dcerou. Rozeběhl jsem se proti nim. To nečekali, ale nezpomalili. Srazil jsem se s prvním ze zakuklenců a meče se s ohromnou ránou zarazili do sebe a vypadli nám z rukou. Zeširoka jsem sekl nožem a prosekl jeho hrdlo. Druhý na mě skočil s obrovskou energií a mečem nataženým před sebou. Srazil jsem ho nožem do strany a on mě kinetickou energií svého těla popostrčil a spadli jsme na záda, těsně před okraj jámy. Šel jsem do kotoulu vzad, jeho jsem kopem přes sebe svrhl za sebe do jámy a dokončil kotoul vzad. Předposlední z ozbrojenců využil toho, že jsem jen tak tak balancoval na pokraji zhroucení a sekl po mě, aby mě přinutil ustoupit do propasti. Podařilo se mu to. Balancoval jsem na jedné noze na pokraji zhroucení a následné smrti. On ale udělal chybu. Do svého závěrečného bodnutí dal hrozně moc síly, skoro se na to rozeběhl, jen aby měl jistotu, že mě zahubí. Udělal jsem hvězdu do strany a on minul a začal balancovat jako předtím já. Popostrčil jsem ho rukou a on spadl. Pokusil se mě ještě chytit za nohavici, ale ucukl jsem. Poslední z nich vytáhl dva dlouhé meče. Obezřetně ke mně přistupoval. Mučadon a Mučača celý souboj mlčky pozorovali. Usmál jsem se na něj a vší silou jsem po něm mrštil nožem. Zabodl se mu do břicha a on se krvácející svalil na zem. Už jsem se radoval z vítězství, když tu Mučadon vytasil kord a zahleděl se na mě. To byl ale divný ředitel továrny, raději riskoval svůj život, než aby nechal jednoho bezvýznamného otroka plavat. Řekl jsem si, že to s ním skoncuju stejně jako s jeho stráží, ale pak mi došlo, že nejsem ozbrojen! Instinktivně jsem se rozhlédl, ale nic co by se dalo použít tu nebylo. Ten poslední strážce ležel příliš daleko a jeho zbraně ještě dál. Odhodlal jsem se k poslednímu pokusu přežít. Využil jsem toho něco málo místa co mi tam zbylo pro rozeběh a pak jsem se levou nohou ze všech sil odrazil. Letěl jsem neuvěřitelně dlouho. Už to vypadalo, že tam doskočím, ale pak jsem začal ztrácet výšku a klesat. Konečky prstů jsem se zachytil protější střechy. Pokusil jsem se přitáhnout, ale byl jsem příliš zesláblý. Ze statku nalevo ode mě se ozývaly jakési výkřiky a dupot, ale to bylo to poslední na co jsem teď myslel. Podíval jsem se dolů, ale vypadalo to beznadějně. Pak ze strany za mnou, kde stáli Mučadon s Mučačou přilétl vržený nůž. Zabodl se do střechy přímo mezi mé prsty, kterými jsem svíral to poslední, co mě dělilo od smrti. Znovu jsem se zkusil vzepřít, teď už se mi to podařilo. Vyhoupl jsem se na střechu domu. Tryskem jsem se rozeběhl dál. Mučača ani Mučadon se mezeru mezi domy nepokusili přeskočit, tak museli zase slézt. Teď už jsem neměl nikoho bezprostředně v patách. Trochu jsem si oddychl a pak jsem po schodech sešel dolů a ztratil se v davu. Svůj zelený plášť jsem si vzal naruby, kde byl tmavě hnědý abych nebyl poznat. Unikl jsem!


◄